MHOE píše:111a111 píše:https://soundnews.net/headphones/full-size/the-ultimate-hifiman-susvara-review/
Při čtení této úžasně rozsáhlé recenze mě zaujalo (a překvapilo) především to, jak si v konkurenci mnoha sluchátkových a reproduktorových zesilovačů vedl Burson Soloist 3XP. Po bádání v různých koutech internetu jsem se jej nakonec rozhodl vzhledem k dobré dostupnosti u nás prubnout...
... aneb dát po krátké epizodě s Topping A90 tranzistorákům ještě jednu šanci zpochybnit mou preferenci pro elektronky!
První dojmy:
- Kovové šasi velmi dobře vede teplo - po přijetí zásilky vyloženě ledové, v provozu po chvilce příjemně hřeje na dotek.
- Fantastické XLR konektory - kabely se snadno zapojují i odpojují, bez jakékoliv tuhosti nebo přehnané vůle.
- Knob na ovládání hlasitosti supr ve stylu DNA Stratus, jeho zmáčknutí navíc funguje jako mute.
- Skrze kombinaci displeje a knobu je řešena volba zisku, vstupu/výstupu i trackování hlasitosti - zajímavé.
- Má dálkový ovladač, zatím nezkoušeno.
- Zvukově na mě zatím působí spíš jako hybrid než čistý tranzistorák. Basy z XLR výstupu na high gain řádně kopou!
Bližší poslechové dojmy později.
Disclaimer: Navzdory zvěstem kolujícím po internetech nebyla během procesu psaní této recenze odpálena žádná sluchátka ani samotný sluchátkáč.
Bližší poslechové dojmy (versus Topping A90):
- Na rozdíl od A90 nemám jasnou zvukovou preferenci mezi XLR a 6.3mm výstupem. XLR vnímám o trošku prostorově uvolněnější plus důraznější v hlubokém basu, 6.3mm pak zase o něco čistší a konkrétnější. Do celkové synergie ale promluví zvolený gain. Subjektivně bych pro citlivější sluchátka asi volil 6.3mm low gain, pro ta náročnější XLR high gain. Co se vstupů týče, rozdíl mezi XLR a RCA je velmi malý. (XLR zvukově o malinko plnější a otevřenější?)
- Tonalita zesilovače je na poměry tranzistoráků tak trochu atypická - macatější bas, vřelejší středy s nádechem nasálnosti v nižších polohách a menší než obvyklou syčivostí ve vyšších polohách, k tomu vcelku kovově doznívající výšky. Jelikož se bavíme o zesilovači a ne sluchátkách, absolutně vzato jsou tyto odchylky od neutrálu samozřejmě malé. Ale jsou tam, tudíž pro puristy Soloist nebude.
- Témbr Bursonu mi oproti zmiňovanému Toppingu vyznívá o něco blíž hybridním zesilovačům, především na XLR high gain. Typická tranzistorová zrnitost, plochost a tvrdost však bohužel převážně zůstává. Občas může vadit i trocha zastřenosti v pozadí, byť rozhodně v menší míře než tomu bylo u Toppingu.
- Z pohledu technikálií Burson na první dobrou zaujme dynamikou přednesu, zní živoucně. Oproti jiným tranzistorákům mě rovněž oslovuje konkrétnost a expanzivnost prostorové scény, především do šířky. Nemohu si stěžovat ani na úroveň detailu, byť pro reprodukci především basových linek se dají nalézt klinicky přesnější zesilovače.
Versus DNA Stratus:
- Stratus je přes 4-pin XLR výstup tonálně velmi podobný Bursonu, jen s ještě o trošku upozaděnějšími vyššími středy a bez kovovosti ve výškách. Oba zesilovače mají svá mírná zabarvení oproti neutrálu.
- Oproti A90 bych témbr Soloist 3XP označil za určitý posun k lepšímu, přesto ani Burson na celkovou přirozenost a plynulost přednesu kvalitního elektronkového zesilovače nedosáhne.
- V oblasti technických fines už je to ovšem zajímavější, neb celkovou dynamikou i vyobrazením nuancí se Soloist přibližuje k Stratusu natolik, že si vlastně nemám moc nač stěžovat. Roli zde zahrají spíš inherentní zvukové rozdíly topologií zesilovačů než cokoliv jiného - DNA celkově uvolněnější a delikátnější, Burson soustřednější a přímější. Některé detaily tedy mohou v praxi snáze vyplynout na Stratusu, některé na Soloist 3XP.
- Stratus má i oproti Bursonu navrch v dimenzionalitě a holografičnosti prostoru, neb scéna Soloistu v přímém srovnání stále ještě trochu vykazuje ohraničenost a přilehlost k posluchači. Ten rozdíl už však není dramatický a přitom 3XP dokáže jednotlivé zvuky vykreslit konkrétněji, tudíž si své fanoušky určitě najde.
- Stratus považuju za uživatelsky přívětivější v tom, že všechny jeho zvukové variace jsou snadno k dispozici na předním panelu skrze zdířky a páčky, zatímco 3XP vyžaduje civění na drobný displej a neumětelské proklikávání v menu skrze volume knob. Navíc je mnou preferovaná zvuková konfigurace Stratusu kompatibilní se všemi sluchátky, což bohužel u Soloistu pravdou není - dostupné hlasitostní rozsahy v jednotlivých úrovních gainu působí příliš omezeně. (Příklady: XLR high gain příliš silný na Auteur. 6.3mm low gain příliš slabý na Susvary. Auteur šumí na cokoliv jiného než low gain.)
- Navzdory mým původním očekáváním ani v konkurenci Soloist 3XP nevnímám, že by Stratus postrádal šťávu pro HE-6 / Susvara.
Závěr:
Tak to tak vypadá, že nadějí pro tranzistoráky u mě doma jsou už jen repro zesilovače, které by si však s většinou mých sluchátek nerozuměly a jiné využití bych pro ně ani nenašel. Oh well. Nebo bych snad měl spíš usoudit, že nic moc víc od solid state sluchátkáčů očekávat nemohu, vzít Soloist 3XP na milost?
Vzhledem k relativně malé zkušenosti s tranzistorovými zesilovači v posledních letech je pro mě těžké říci, jak to tento Burson vlastně má s poměrem cena/výkon. Pokud Topping A90 stojí v tuzemsku 13k CZK, za Burson bych ideálně nechtěl dávat víc než nějakých 25 CZK. Na druhou stranu, optikou cenovky DNA Stratus (3200 USD bez DPH/cla/dopravy) je zaplacených 37k CZK za Soloist 3XP více než rozumných.
Asi tedy odpověď na tuto otázku ponechám na vašem vlastním uvážení. Ať už je však můj osobní úhel pohledu jakkoliv zkreslený afinitou pro elektronky, Soloist 3XP je kvalitní. Pozornost, které se mu během Susvara recenze na Soundnews dostalo, mě tedy ve finále nepřekvapuje.
