Opačný vesmír, proč by ne. Může být klidně z antihmoty a odzrcadlený. Může to být i paralení
vesmír, ve všem téměř stejný a to, co se děje TEĎ, může být jen rozhodovací proces - kam že
se to ten vesmír bude dále ubírat. Ostatní vesmíry žijí vlastní realitou, kde se událost ubírá
jiným směrem ale to by znamenalo, že by nebyl problém s kauzalitou při takzv. cestování v
čase. Pozdravy z budoucnosti jsem vzpomenul záměrně. Teorie relativity připouští časové
smyčky - kauzální smyčky. Něco pronikne do minulosti, pak se to veze po normální časové ose
až do budoucnosti - do doby, kdy to něco zase skočí do minulosti. Je to jednosměrný provoz a
proto není podle této terie šance, aby to k nám skočilo z minulosti. Místo dvoustránkového
výpočtu bude lepší diagram, který jsem už popisoval. V bodě P0 se nachazí Země, která je
relativně v klidu a postupuje po časové ose CT. V okamžiku t0, dejme tomu za rok od bodu P0
vyšleme nadsvětelně chrononauta na raketu která se narozdíl od Země pohybuje (podsvětelně),
a odrazem od této rakety se začne "pohybovat" po vlastní přímce současnosti přináležijící
raketě, jakoby ve shodném času se Zemí, ale již transformovaném (nakloněném) čase. Jak se
zjistí tento úhel jsem již vysvětloval. To právě TEĎ se vlastně nachází na vodorovné ose t0 a
zároveň na nakloněné ose t0'. t0' protíná časovou osu Země CT v čase -t (vyplněné modré
kolečko) a směr skoku je vyznačen žlutýma přímkama. Není cesty návratu po takových
přímkách současnosti zpět do původního času, protože zpětně bychom skončili kdekoliv pouze
na přímce t0'. Nazpět, ale ne do původního času, bychom se dostali nuceným manévrem
(změnou směru letu rakety ) bychom využili paradoxu dvojčat a vrátili se do budoucnosti
(prázdné kolečko). K tomuto nepotřebujeme absolutní rychlosti. Časová smyčka si vybere daň -
všichni na Zemi omládnou a pro ně budoucnost ještě není napsaná, zatímco chrononaut bude
stejně tak starý jako v budoucnosti. Potká se sám se sebou samým v mladším vydání (paradox
babičky) a bude ho pozorovat do té doby, než on si vleze do rakety a nechá se vystřelit do
minulosti a tak to půjde stále dokola. Nejspíš to asi nepujde, protože celá Země by byla
zaplněna jedním chrononautem z budoucnosti. Z tohoto důvodu se jeví býti dobrý paralení
vesmíry. Přiletí chrononaut do minulosti, může se setkat se sebou samým a vesmír
nevybuchne. Tím, že se tam ukáže, pozmění "směr vývoje" a vesmír se rozhodne vydat jinou
alternativou. Původní realita je zachována pro další chrononauty uvízlé ve smyčce. Paralelní
vesmíry jsou "přijatelným" myšlenkovým řešením. Z toho důvodu jsem psal o "pozdravech" z
budoucnosti, protože pozdrav z minulosti by byl na jiném principu, i když taky by to šlo (bavíme
se pouze teoreticky). Fluktuace polí a bůh ví čeho ve vaakuu může být jak průnik ze
zrcadlového vesmíru, paralelního nebo zabloudilé virtuální částice z budoucnosti či
protunelované z minulosti. Můj osobní názor je ten, že díky deformacím a nehomogenitou
časoprostoru vzniká hmota jako důsledek těchto poruch (rozpínání vesmíru) za podpory vyše uvedeného.
p.s. Zdravím Marcela od Zvonu